EU RADAR 2/2016
Milí migranti, moc pák na vás nemáme
Stále je co zlepšovat, tvrdí auditoři Evropského účetního dvora ve zprávě z 1. 2. 2016 věnované otázce regulace ratingových agentur. Mezi řádky se lze například dočíst, že Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) prakticky vůbec neřeší, zda jsou metodiky pro vydávání ratingů systematické, stabilní a zda podléhají průběžnému vyhodnocování. Nemluvě o faktické diskriminaci menších ratingových agentur na jednotném trhu EU, což měly unijní normy po lekci z finanční krize odstranit. Jestli nakonec nebude problém v samotném ESMA, který vznikl po pádu Lehman Brothers tak rychle a živelně, že se z toho dodnes nevzpamatoval...
Liberalizace vždy nabízí příležitosti. Proto lze jedině kvitovat, že EU v prosinci 2015 uzavřela dohodu o zóně volného obchodu s Vietnamem. Od 1. 2. 2016 je její text volně k dispozici na webu Evropské komise. Ministři, europoslanci a lidé, čtěte!
Kmitočtové pásmo 700 MHz pro mobilní internet v celé EU do 30. 6. 2020, navrhla 2. 2. 2016 Evropská komise. Dobrá zpráva pro všechny smartphonisty a tabletisty, poněkud horší pro všechny oldschoolové televizní maniaky. Ne všechny stávající přístroje danou změnu technicky zvládnou, a tak budou muset z domu.
Teroristi budou nahraní, když nebudou mít peníze. Proto Evropská komise 2. 2. 2016 s odkazem na listopadové útoky v Paříži představila akční plán “pro zesílení boje proti financování terorismu”. Teroristům se má zabránit ve fundraisingu i nakládání s penězi, které už mají. Podrobnější pohled na záměry EU však ukazuje, že nová legislativa má dopadnout i na “neteroristy”, tedy občany EU. V hledáčku jsou nejen virtuální měny typu bitcoin, ale i bankovní účty či předplacené telefonní karty. Jasněji bude do konce června 2015, kdy by měl být na stole konkrétní návrh revize dosud neimplementované (sic!) čtvrté směrnice o boji proti praní peněz (č. 2015/849).
Evropská komise 2. 2. 2016 schválila hodnoticí zprávu o Řecích v Schengenu. Dokument není veřejný, ale slavně to pro Řeky nedopadlo. Komise totiž současně předložila i návrh doporučení, co by se mělo na tamější vnější hranici změnit. O co, že nejpozději do tří měsíců budeme mít v Řecku co dočinění se znovuzavedením klasických hraničních kontrol?
A ještě jednou k problematice hranic. Cizí státní příslušník, který nebyl zadržen při nedovoleném překročení vnější hranice schengenského prostoru, nemůže být uvězněn jen z důvodu jeho nedovoleného vstupu na území členského státu. Tak pravil 2. 2. 2016 generální advokát Soudního dvora EU Maciej Szpunar, když se vyjadřoval k případu C-47/15, který se týká ghanské občanky Séliny Affum cestující v roce 2013 z Belgie do Velké Británie přes Francii, kde byla zadržena. Odhlédneme-li od právní stránky věci (odkazů na směrnici č. 2008/115) a faktu, že soud nakonec může rozhodnout jinak, medializovaná politická “message” Szponarova sdělení je zřejmá: Milí migranti, když už se k nám dostanete - a nemusí to být zrovna legálně -, moc pák na vás nemáme. (A tak vám aspoň zajistíme bydlení.)
Dieselgate - příběh nekončí
Podle europoslanců se EU málo věnuje genderu. 337 z nich (oproti 286, kteří byli proti, a 78, kteří se zdrželi) proto 3. 2. 2016 podpořilo, aby Evropská komise předložila pro roky 2016-2020 skutečnou strategii, protože dokument s názvem “Strategic engagement for gender equality 2016-2019” je jim málo - neobsahuje ani konkrétní cíle, ani rozpočet. Což je možná pravda, ale Komisi to nedojalo: k věci celý únor statečně mlčela.
Turecko dostane 3 mld. eur, aby zvládlo uprchlickou krizi. To není nová informace, 3. 2. 2016 s tím jen souhlasila Rada. A tak se může všechno rozjet. Komise je tak “happy”, že namísto plánovaných 500 mil. eur vyhradí ze svého rozpočtu dvojnásobek, a finančně tak členským státům uleví. Na koni jsou ale hlavně Turci, kteří si svůj návrat po letech ústrků skutečně užívají. A právě v tom tkví největší riziko schválené “Refugee Facility”.
Rakovina je svinstvo, potvrdil 3. 2. 2016, den před Světovým dnem pro rakovinu, Eurostat. V EU na ni ročně umírá více než čtvrtina lidí. Česko si ale vede dobře (tedy v pravém slova smyslu nadprůměrně) a například v počtu úmrtí na rakovinu prsu jsme hned druzí za Estonskem. Ne že by nebylo co zlepšovat, oněch 14 % žen je stále dost děsivé číslo, ve srovnání se zbytkem Evropy se ale naše zdravotnictví za své výsledky určitě nemusí stydět.
Plénum Evropského parlamentu 3. 2. 2016 podpořilo jednání o dohodě Světové obchodní organizace týkající se obchodu se službami (TiSA). Zpravodajka Viviane Reding, známá také pod indiánským jménem “Ta, která bojovala za zrušení roamingu”, označila hlasování EU za průlomové. Otázka je v čem. EU sice chce získat přístup na nové trhy, své “red lines“ (jež brilantní europarlamentní překladatel překřtil na “červené body”) ale vede až příliš těsně kolem nedotknutelného evropského sociálního modelu.
Dieselgate pokračuje. Europoslanci na plénu 3. 2. 2016 nakonec nevetovali “druhý balíček předpisů”, plán na zvýšení emisních limitů oxidu dusíku pro vozidla s naftovým motorem. Naivní by však byl ten, kdo by z toho usuzoval na konverzi dieselfobů v dieselfily. Zvýšení bude jen dočasné a bude doprovozeno legislativními aktivitami Evropské komise, jejichž výsledkem má být naopak to, že emisní limity budou postupem času natrvalo sníženy. Nejzajímavější je nakonec na celé věci to, že europoslanci o ní rozhodli na štrasburské poměry nevídaně těsným poměrem 323:317.
O učitelích a žácích
Eurostat 4. 2. 2016 potvrdil, co všichni víme: EU dováží více než polovinu spotřebovávané energie. V roce 2014 to bylo 53,4 % - a celková tendence od roku 1990 je rostoucí. Lze proto pochopit, proč se v Bruselu už dávno zabydlely pojmy jako energetická bezpečnost nebo energetická účinnost. Ze statistiky ale také vyplývá, že ne všechny členské státy jsou na tom stejně špatně. Česko v soutěži o energeticky nejnezávislejší stát EU dosáhlo na krásné páté místo (za Estonskem, Dánskem, Rumunskem a Polskem). Tuzemští politici by přesto (nebo právě proto) neměli usínat na vavřínech a měli by ještě hlasitěji vystupovat proti všem neadresným (“one-size-fits-all”) řešením, jež mají (zejména) Evropská komise a europoslanci tak v oblibě.
Evropská komise 4. 2. 2016 uveřejnila tzv. zimní hospodářskou prognózu pro rok 2016 a doprovodila ji poněkud nabubřelým titulkem “Evropské hospodářství se úspěšně vyrovnává s novými výzvami”. Naštěstí ale prokázala dostatek smyslu pro realitu a uvedla, že hospodářský růst, který by měl letos v EU jako celku dosáhnout 1,9 % (v eurozóně 1,7 %), je “vystaven zvyšujícím se rizikům”, neboť je závislý na externích faktorech. A přestože část z nich je příznivá (nízké ceny ropy), převažují ty s opačným znaménkem (zpomalující se růst Číny). Prognóza by měla být aktualizována v květnu 2016. Do té doby si ale onen 200stránkový dokument určitě stihnete přečíst.
Evropská komise 5. 2. 2016 uveřejnila další kapitolu nekonečného románu O učiteli a žácích, když přijala svůj postoj k portugalskému návrhu státního rozpočtu pro rok 2016. Má k němu nemalé výhrady, přičemž ta, že země nepředložila svůj domácí úkol včas, patří nakonec mezi ty nejméně závažné. Hrozí totiž, že Portugalsko nesplní požadavky Paktu stability a růstu, jehož kritéria měla být alfou a omegou fungování eurozóny. Všichni však dnes už vědí, že nebyla, nejsou a nebudou. Nehledě na to, že Komise rozhodně nepostupuje stejně tvrdě proti všem členům eurozóny. Otevřeně se jí smějí třeba Francouzi, z jejichž kozla (ministra financí) Pierra Moscoviciho se stal zahradník (komisař pro hospodářské a měnové záležitosti, daně a celní unie).
S bezpečností na internetu v Česku nemáme problém. Je to možná s podivem, ale Eurostat má vždycky pravdu, i 8. 2. 2016. V předvečer Dne bezpečnějšího internetu uveřejnil statistiku, která prokazuje, že Češi v roce 2015 reportovali jen minimum “bezpečnostních problémů” (security related issues) a byla zde (po Nizozemsku) druhá nejmenší šance, že si svůj stroj infikujete například počítačovým virem. A nejlepší na tom je, že by tomu tak mělo být (plus minus) i nadále.
Evropská komise 10. 2. 2016 o rok odložila implementaci revidované směrnice o trzích finančních nástrojů. Nově by se měla MIFiD II začít plně uplatňovat od 3. 1. 2018. Zprávu lze číst dvojím způsobem - buď jako důkaz shovívavosti bruselské exekutivy, která se rozhodla dopřát sluchu nebohým stakeholderům, nebo jako důkaz její bezradnosti poté, co se dostala pod vlastní bič, který si ušila tím, že po pádu americké banky Lehman Brothers v září 2008 zahájila nekoncepční “protikrizovou” legislativní smršť. Závěr si z tiskovky Komise udělejte sami. Podle mě platí druhá z variant.
Presumpce neviny do každé rodiny
Česko je o šest let napřed. Podíl energie z obnovitelných zdrojů dosáhl v roce 2014 podle zprávy Eurostatu z 10. 2. 2016 13,4 %, což je o čtyři desetiny procentního bodu víc než se po nás chce až v roce 2020. Pokud bych si odmyslel (například) kauzy spjaté se soláry, nejspíš bych křičel “hurá!”.
V posledním roce není měsíce, aby se EU nevěnovala migrační krizi. Evropská komise 10. 2. 2016 uveřejnila zprávu, jak je na tom s prováděním tzv. evropského programu pro migraci. Důležité je ono slůvko “pro”. Právě to nepřímo ukazuje na marné snahy EU migraci relevantním způsobem čelit. A zpráva Komise to potvrzuje. Vyjádření typu “zůstává však faktem, že četné lhůty nebyly splněny a povinnosti jsou plněny pomalu” nejsou výjimkou, ale pravidlem. Týkají se jak Řecka, tak třeba i Turecka. Ostatně přesvědčte se sami: pokud nemáte čas na dokument samotný (v angličtině), podívejte se alespoň na příslušnou tiskovou zprávu (v češtině).
Rok 2016 sotva začal, Rada ovšem už hledí dál. A tak 12. 2. 2016 schválila směry, kterými by se měly ubírat debaty o rozpočtu EU pro rok 2017. Stávající sedmiletá finanční perspektiva bude v poločase a nejvíce by podle ministrů měly zaplakat četné a často ne úplně nejvýkonnější unijní agentury rozsázené v jednotlivých členských státech včetně Česka (Galileo). Uvidíme, co z těchto silných slov zůstane i ve finálním rozpočtu. Do konce roku, kdy se dokument tradičně schvaluje, je ještě hodně dlouhá doba.
Za osobní ochranné pomůcky bezpečnější. A taky plynová zařízení a lanovky. Rada 12. 2. 2016 přijala změny stávajících směrnic (č. 89/686, č. 2009/142, č. 2000/9) týkajících se uvádění daných (nových) výrobků na trh. Spotřebitel získá pocit sucha a bezpečí (i když na takové gumové rukavice určené k mytí nádobí se nová pravidla nevztahují!) a producenti se nezhroutí pod tíhou administrativy. Tolik tisková zpráva. Až praxe ovšem ukáže, nakolik je to pravda.
Presumpce neviny do každé rodiny. Nejpozději v roce 2018 bude i EU jako celek garantovat presumpci neviny. S příslušnou směrnicí 12. 2. 2016 definitivně vyslovila souhlas Rada, a rozšířila tak stále rostoucí počet norem harmonizujících procesní právo v jednotlivých členských státech. Čestnou (maastrichtskou) výjimku tvoří Dánsko a Velká Británie.
Šifra ODR (online dispute resolution) má konečně obsah. Komise 15. 2. 2015 spustila web, který vás provede systémem alternativního (tedy mimosoudního) řešení sporů týkajících se tuzemských či přeshraničních on-line nákupů. Netvrdím, že se teď všichni zblázní a začnou masivně (protože bezstarostně) nakupovat v zahraničních e-shopech. Rozhodně jde ale o krok správným směrem.
Šance pro Velkou Británii
Evropská komise 16. 2. 2016 předložila balík čtyř návrhů týkajících se “udržitelné bezpečnosti dodávek energie”, a navázala tak na prosincovou pařížskou dohodu o změně klimatu, která “vyslala jasný signál podnikům i tvůrcům politik, že cesta k čisté energii je nevratná”. O co jde v praxi? V oblasti dodávek zemního plynu by členské státy měly přestat hrát prim ve prospěch (nadstátních) regionů. To se analogicky týká i “plynových” dohod členských států se třetími zeměmi, které by měla také (ex ante) kontrolovat Komise. S infrastrukturou pro LNG (zkapalněný zemní plyn), které se věnuje třetí dokument, se v Česku nepočítá, takže tím, co nás nakonec asi zasáhne nejvíce, bude “strategie pro vytápění a chlazení” definovaná záměrem snížit závislost na fosilních palivech. Všichni ti, kdo vědí, co “umějí” normy o ekodesignu nebo energetické náročnosti budov, nespíše tuší, jakým směrem se Komise hodlá vydat.
Nejdiskutovanější událostí měsíce byl nepochybně summit Evropské rady, který ve dnech 18.-19. 2. 2015 projednával “nové řešení pro Spojené království v rámci Evropské unie”. Řečeno o něm už bylo dost. A tak si ho raději přečtěte (upozorňuji ale, že celé závěry Evropské rady mají tentokrát nadstandardních 37 stran). Je podle vás David Cameron padouch, nebo hrdina?
V eurodotacích aby se čert vyznal, a to si Evropská komise dovolila nad rámec národních operačních programů a unijních komunitárních programů přijít ještě s Junckerovým zlatým vejcem v podobě Evropského fondu pro strategické investice (EFSI). Proto 22. 2. 2016 spatřila světlo světa příručka, která by měla všem zainteresovaným napomoci “plně využít příležitosti, které skýtá kombinace EFSI a ESI (evropských strukturálníc a investičních - pozn. aut.) fondů. Pokud je pro vás příručka v tuto chvíli nečitelná nebo neuchopitelná, vězte, že by měla být průběžně aktualizována. Tak snad.
Do rakve bankovního tajemství přibyly další dva hřebíky. Nejprve Evropská komise 22. 2. 2015 zahájila nová jednání s Monakem (data o klientech bank by měla být sbírána od roku 2017), o tři dny později stvrdilo plénum Evropského parlamentu dohodu EU se San Marinem (v jeho případě by měla být data počínaje začátkem roku 2017 mezi oběma stranami už i vyměňována).
Evropská investiční banka (EIB) má pobočku v Praze. Slavnostní otevření se uskutečnilo 22. 2. 2016 a kromě kanceláře samé po něm naštěstí taky něco zůstalo. EIB uzavřela smlouvu s Komerční bankou, která by měla poskytovat podporu malým a středním firmm, které zaměstnají mladé do 29 let. Rozpočet na to má 95 mil. eur, tisková zpráva ale mlčí o tom, na jak dlouhou dobu.
Čím míň pruhů, tím víc Adidas
Široce diskutovaným záměrem Evropské komise revidovat po listopadových teroristických útocích v Paříži směrnice č. 91/477 a č. 2008/51, a de facto tak omezit občanům EU přístup ke střelným zbraním, se 23. 2. 2016 zabýval výbor Evropského parlamentu pro vnitřní trh. Debata to rozhodně nebyla “yesmanská”, právě naopak. Stačí se podívat na podklady zpravodajky Vicky Ford. Další kolo se odehraje 15. 3. 2016, kdy europoslanci k věci pořádají veřejné slyšení.
I dva pruhy jsou Adidas. Nevěříte? Pak se podívejte, jak Soudní dvůr EU 24. 2. 2016 rozhodl ve věci C-396/15. To Coca-Cola ve srovnatelném sporu (T-411/14) tentýž den ostrouhala.
První místo v soutěži o nejobskurnější EU dokument měsíce vyhrálo o řadu délek před “mimořádnými autonomními obchodními opatřeními pro Tunisko” (ve stylu “bezcelním dovozem olivového oleje do EU proti úpadku tuniské ekonomiky po teroristických útocích”) usnesení Evropského parlamentu z 25. 2. 2016 “o zavedení kompatibilních systémů registrace zvířat v zájmovém chovu ve všech členských státech”. Pokud si pod tímto titulkem nedokážete nic představit, přečtěte si tiskovou zprávu “Posílit boj proti obchodování s domácími mazlíčky, naléhají poslanci” a bude vám vše jasné. (A pokud přece jen ne, pak je tady ještě jedna tiskovka, která s tou předchozí úzce věcně souvisí.)
Evropská komise zažalovala Česko. Problémem je to, že notáři zde mohou být jen čeští státní příslušníci. Dle Komise je taková podmínka v rozporu s pravidly o svobodě usazování a nelze ji odůvodnit čl. 51 Smlouvy o fungování EU, který se týká činností spjatých s výkonem veřejné moci. I když evropské právo není stricto sensu precedenční, výčet analogických případů a jejich výsledků, uvedený v tiskové zprávě z 25. 2. 2016, nedává české straně příliš nadějí na úspěch. (To v případě (ne)implementace klíčové liberalizační směrnice č. 2012/34 “o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru” by to mohlo být jiné, česká strana by ale musela do dvou měsíců adekvátně zareagovat.)
Soudní dvůr EU 25. 2. 2016 znovu potvrdil, že státním příslušníkům jiných členských států lze po dobu prvních tří měsíců jejich pobytu odmítnout vyplácení některých dávek sociální pomoci. Voda na mlýn argumentům britského premiéra Davida Camerona to asi není, rozsudek ve věci C-299/14 mu ale taky ani neuškodí.
ČR si vede dobře, ale ne dost
Evropská komise 26. 2. 2016 uveřejnila (v rámci evropského semestru) každoroční analýzu “hospodářských a sociálních výzev, s nimiž se potýkají členské státy EU”. 47stránková zpráva o Česku vyznívá relativně pozitivně, nedostatků ale identifikuje také dost. Patří mezi ně nejen daňové úniky, ale i “značné” náklady na plnění daňových povinností, dlouhodobá (ne)udržitelnost veřejných financí, stárnutí populace, chabý e-government (viz také index digitální ekonomiky a společnosti DESI pro rok 2016 uveřejněný 25. 2. 2016), “horší” silniční síť (sic!) nebo zadávání veřejných zakázek s “nadměrným používáním kritéria nejnižší ceny”. ČR by měla na zprávu reagovat nejpozději v dubnu.
Nezákonný obchod s volně žijícími druhy si nezadá s obchodem s drogami a existuje riziko, že do 25 let nikde na světě nenarazíte ani na jednoho svobodného slona nebo nosorožce. Tak pravila Evropská komise, když 26. 2. 2016 přišla s dedikovaným akčním plánem. Netřeba zpochybňovat, zda staví na reálných datech. Postačí nahlédnout, jaké instrumenty předkládá, aby bylo jasné, že úkol, který si vytyčila, bude nejspíš nad síly Komise i EU jako takové.
Regionální HDP per capita v PPS (hrubý domácí produkt na obyvatele v paritě kupní síly) je klíčovým ukazatelem pro komparaci regionů v EU i indikátorem úspěšnosti strukturální politiky, která by měla napomáhat snižovat často propastné ekonomické rozdíly, jež mezi nimi jsou. České regiony (na úrovni statistických jednotek NUTS 2) si v roce 2014 vedly zase o trochu lépe (Eurostat příslušná data zveřejnil 26. 2. 2016 a ČR jako taková dosáhla na 84 % EU), rozdíly v EU jako celku však přetrvávají. Není to nic nového, ale znamená to, že pokud budeme dál statisticky bohatnout, na evropské dotace a finanční nástroje si v budoucnu sáhneme ještě obtížněji než dosud.
Budoucnost Schengenu je v mlze (a při překračování vnější hranice budou občané členských států EU nově kontrolováni stejně jako kdokoli jiný), idea Evropy bez vnitřních hranic ale táhne dál. Čínané na základě dohody z 29. 2. 2016 budou moci ve své zemi žádat o celoevropská víza na patnácti místech namísto dosavadních čtyř. Může za to nizozemské předsednictví.
Evropská komise podle svých slov z 29. 2. 2016 zaznamenala průlom, pokud jde o řešení sporů mezi státem a investory (známé jako ISDS). Stalo se tak při revizi smlouvy o volném obchodu s Kanadou (CETA) a Komise z toho hned vyvodila, že pokud bude podobně postupovat i při jednáních o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) s USA, nemůže neuspět. Nepatřím mezi odpůrce TTIP. Ovšem pokud si ho srovnáte s CETA, je tu několik “drobných” rozdílů, které optimistický výhled bruselské exekutivy nutně tlumí.
Zase zpátky k genderu
Výtah ze závěrů Rady o strategii pro jednotný trh, jež byly přijaty 29. 2. 2016, je skvělou obhajobou laissez-faire. Má jen dvě chyby. Nesmíte číst dokument celý a nesmíte znát kontext - řadu dalších iniciativ, které jej stavějí do zcela jiného světla.
Evropský účetní dvůr 29. 2. 2016 uveřejnil další ze svých pichlavých, ale bezzubých zpráv. Po návštěvě Německa, Španělska, Itálie, Polska a Rumunska auditoři konstatovali, že s prostředky na rozvoj infrastruktury venkova (pozemních komunikací, vodovodů, škol ap.) „mohlo být dosaženo více“. Není to poprvé ani naposled; podívejte se na poslední zprávu Účetního dvora o (technické) pomoci Řecku. Nejhorší na tom ale je, že naděje na změnu je jen minimální. A to netvrdím já, ale sami auditoři.
Pokud jste hledali statistiky pohlížející na svět optikou genderu a zažívali zklamání, že jste na nic spolehlivého a/nebo aktuálního nenarazili, pak právě pro vás Evropský institut pro pohlavní rovnost připravil a 29. 2. 2016 otevřel one-stop shop, kde byste měli najít vše, co vás zajímá. Zn.: Interpretace dat je na vás.
Osobní údaje putující z Evropy do USA bude chránit zbrusu nový “štít”, v eurospeaku označovaný jako Privacy Shield. Evropská komise to slavnostně oznámila 29. 2. 2016 a zároveň uveřejnila všechny relevantní dokumenty (stručný factsheet v angličtině zde). Platit by měly začít poté, co je definitivně schválí obě strany (v EU Rada a Evropský parlament). Pokud do procesu některá ze zainteresovaných institucí hodí vidle, vrátí se celá debata na začátek, tedy o pět měsíců nazpět. Tehdy Soudní dvůr EU svým “facebookovým” rozsudkem C-362/14 rozhodl, že v právu ani v praxi USA “není poskytována dostatečná ochrana před sledováním ze strany orgánů veřejné moci ve vztahu k údajům předávaným do této země”, rozbombardoval dosavadní aranžmá označované jako bezpečný přístav (Safe Harbour) a ochranu osobních údajů v EU fakticky uvrhl do právního vakua.
Ondřej Krutílek
analytik legislativy EU